Hanácké derby odehráli kluci U13A v sobotu 27. ledna na DDM v Prostějově.
Horká prostějovská půda nám v této kategorii bývala v posledních letech zakletá. V živé paměti nám před utkáním mohlo být poučení z loňské sezóny, kdy jsme prohráli v obou utkáních rozdílem 37 bodů a nepostoupili na závěrečný turnaj MČR. I o to větší motivaci jsme měli toto „prokletí“ prolomit a urvat dvě výhry.
Vstup do utkání nám nevyšel dle našich představ. Nepozorní i laxní na obranné polovině jsme soupeři dovolili v úvodu utkání několik jednoduchých zakončení. Nepříliš povedený úvod vyústil v prohranou první čtvrtinu rozdílem 5 bodů. V sudé čtvrtině jsme od úvodu jednoduchou hrou začali diktovat tempo utkání. Dařilo se nám porážet soupeře ve hře 1 na 1 a využívali jsme našich předností na útočném doskoku. Do poločasu jsme tak šli s mírným vedením 28:23. Lichá pětka se ve třetí čtvrtině probudila a rychlou hrou dopředu a zlepšenou obranou navýšila bodové vedení až na dvojciferný rozdíl. Ve vyrovnané koncovce, kdy jsme z naší jednoduché hry začali vytvářet přetěžká zakončení, jsme ztratili nadějný náskok a nechali soupeře doskočit na rozdíl 3 bodů 2 minuty před koncem. Závěr jsme však zvládli, kdy Kryštof Kubík pečetil košem s faulem a šestkami 1. výhru.
Druhý zápas jsme začali podstatně lépe než ten první. Vcelku rychle jsme šli do vedení a do poločasu stupňovali tempo v útoku i v obraně. Rychlá hra nesla své ovoce a v půli jsme byli ve vedení o 18 bodů. Ve třetí čtvrtině, poté co soupeř proházel pětky, jsme vypadli z rytmu. Ani ne dovednostně jako spíš v hlavách jsme se nezvládli popasovat se soupeřovým tlakem v obraně. Ztráty, snaha „strhnout“ to na sebe a hlavně nenávrat do obrany, pramenili ke ztrátě bodového polštáře a do poslední kvarty se tak šlo tzv. „šul-nul“. Ve 4. čtvrtině druhého utkání jsme prokázali naši zápasovou zkušenost. Díky množství vyrovnaných utkání nad rámec oblastní soutěže, které se během sezóny snažíme hrát napříč kategoriemi, vyrovnané koncovky hráváme. Tuto kluci úspěšně zvládli a zvítězili v celkovém součtu o 10 bodů.
I přesto, že výkon v obou zápasech z naší strany nebyl optimální, kluci i tak zaslouží palec nahoru. Když hrajeme jednoduše, rychle a dobře bráníme, dá se na to koukat. Když předržujeme míč, hrajeme sami proti zdi a neběháme do obrany, narazí kosa na kámen. Nemrzí špatně řešené herní situace, jako spíš zbytečné slzy a frustrace, když se nám něco nepovede… Pamatuj, že když tě soupeř srazí na kolena, zamaskuj to zavazování tkaniček, pouč se ze situace a hrej dál! Nejsi u Gettysburgu, ale na basketbalovým hřišti.
Takováto vyrovnaná utkání jsou pro nás dobrá. Ukazují nám naše limity a prostor ke zlepšení. Víme, na čem v naší basketbalové cestě dál pracovat. Musíme přidat pílí a úsilím v tréninku, kde to začíná. Musíme se chtít učit novým věcem, bavit se basketbalem, vnímat pokyny a trénovat a hrát pokaždé na 110 %. Protože chtít a dělat to, je rozdíl!
Chválit jednotlivce za utkání nechci. Týmový výkon… – ať už někdo přispěl dobrou obranou, bojovností, body, doskoky či fanděním a povzbuzováním na lavičce je v konečném součtu jedno. Všichni během obou utkání táhli za jeden provaz! Dobře kluci, jen tak dál!
Speciální poděkování jde našim fanouškům z řad rodičů a sourozenců. Svým povzbuzováním nám náš „kotel“, společně s fanoušky soupeře, vytvořili nezapomenutelnou sportovní atmosféru. Rodiče, bylo to super, díky moc a příště zas 😊
Orli Prostějov – BCM Olomouc 47:53 (15:10, 23:28, 35:45)
Orli Prostějov – BCM Olomouc 35:45 (6:11, 10:28, 27:28)
KS.
