BCM Olomouc

Štěpán Přibyl letos hráč a neuvěřitelný srdcař z U19, který nikdy nevypne. Na hřišti je neúnavný, v kabině respektovaný, a v tréninku nekompromisní. K tomu sbírá první zkušenosti v mužském týmu BK Olomoucko a zvládá to s pokorou, nasazením i špetkou humoru. V rozhovoru mluví o tréninkových výzvách, zákulisí přechodu mezi kategoriemi, o svém přátelském soupeření s Adamem Weiserem i o tom, co ho žene dopředu.

Letos jsi hlavně hráčem U19, zároveň trénuješ s mužským týmem v nejvyšší soutěži. Jaký je to přechod – co tě nejvíc překvapilo nebo posunulo? 

„Přechod jde určitě hodně znát. Nejvíce mě překvapila a zároveň posunula taktická stránka hry, která je mnohem obsáhlejší než v mládeži. Dále tempo a rychlost hry – to je úplně jiný level.“

S Adamem Weiserem tvoříte na tréninku legendární duo – občas to vypadá jako přátelská válka. Co tě na tomhle hecování nejvíc baví a kdo má aktuálně navrch ve střeleckých soutěžích? 

„Nejvíce mě baví energie, která z toho vychází. Díky tomu se navzájem zlepšujeme a posouváme. Ve střeleckých soutěžích je to hodně vyrovnané, ale určitě věřím, že jsem zrovna ve vedení.“

Máš nějaký rituál před zápasem, bez kterého bys nešel na hřiště? Hudba nebo třeba konkrétní věta v hlavě?

„Rád poslouchám hudbu a potřebuji dostatek času na rozehřátí. Jinak žádný speciální rituál nemám.“

Když máš volno od basketu – co tě nejvíc dobíjí? Hudba, kamarádi, nebo třeba úplný klid? 

„Nejčastěji sleduji jiné sporty – americký fotbal nebo baseball. Mám rád filmy a výlety na hory, hlavně do Jeseníků s rodinou.“

Kdybys měl vybrat jeden moment z proběhlé sezony v U17, který ti zůstane v hlavě – co by to bylo? 

„Celá sezóna byla skvělá. Vyzdvihl bych zápas proti Ústí nad Labem (prohrávali jsme až o 22 bodů), kde se nám podařilo zvrátit téměř prohraný zápas a v prodloužení na soupeřově hřišti vyhrát.“

Kdybys mohl pozvat jednoho hráče z extraligy na večeři a vyzpovídat ho – kdo by to byl a proč? 

„Tuhle příležitost dostávám na současných trénincích s muži BK Olomoucka.“

Chceš něco vzkázat mladším hráčům v klubu, kteří tě sledují a chtějí jít podobnou cestou? 

„Mám ještě dlouhou cestu před sebou, na rady se necítím. Ale dělejte to, co vás baví – s láskou a pokorou. Můžete dosáhnout svých cílů.“

Štěpánův posun je důkazem, že v basketbalu není všechno jen o talentu. Za jeho výkony stojí především obrovská vůle, každodenní práce a láska ke sportu, která ho žene dopředu. Začínal s basketbalem až kolem třinácti let v Olomouci, tehdy pod trenérem Válkem – a dnes už trénuje s extraligovým týmem mužů. Jeho cesta ukazuje, že i když začnete později, můžete se díky správnému přístupu dostat opravdu daleko. Často i mnohem než s pouhým talentem od pána boha.

Pro hráče v klubu by mohl být Štěpán inspirací, jak k tomu přistupuje – s pokorou, energií a respektem ke hře.