Tak slavíme! Jen trochu, avšak aniž bychom to nějak postřehli, zasadili jsme 10. kamínek do mozaiky našeho v současnosti nejmladšího týmu BCM. 28. září první spanilá jízda do Zlína, za dva měsíce desítka a jednou ti, co dojdou nejdále, přistanou na 600 a se všemi turnaji a výběrovými srazy klidně až na 800 zápasech, než překročí práh dospělého basketbalu.
G1, UP-BCM Olomouc : Slávia Kroměříž 13 : 96 (6:26, 7:22, 0:28, 0:20)
G2, UP-BCM Olomouc : Slávia Kroměříž 5 : 95 (2:24, 1:30, 2:15, 0:26)
Ve střetnutí s ročníkově, ale hlavně kariérně starší Kroměříží jsme neměli nárok. Výškově, fyzicky a především basketbalově v základních dovednostech jsme byli pasívními pozorovateli, i když zárodky odporu byly kladeny. Zvláště dosud „bezejmenní“ a „outsideři“ příjemně překvapili. Nejvíce snad „vždy-poslední-ze-šatny“ Filda Balcárek, „nejuhlazenější-pěšinka-s-nejkrásnějším-dresem-a-co-víc?“ Luke Ponížil a rozhodně i „tak-jakou-náladu-dnes-budeme-mít?“ Niky Nevrlý. Škoda jen, že se více neukázali Míša Náladička a Kryštof Pohodička, ale dobře je zastupovali opět Steve Schindler s Peťou Dráčem i letmí nováčci s dresem i bez dresu Tom Mlčoch a Luke Krumnikl. Na první utkání v životě – dobrý!
Kluci z Kromcu už nějakou dobu nacvičují v Květné zahradě i pod okny arcibiskupského zámku pro nás vražedné kombinace „Hoď a běž“, vydriblování ze shluku těl pod košem a uvolnění prostoru pro následné vniknutí, a navíc si troufale vypomáhají přihrávkami mezi sebou. K takovým akcím jsme tedy ještě opravdu nedospěli, a ještě pěkných pár hektolitrů vody Moravou mezi oběma městy proteče, než naši chlapci něco z výše uvedeného předvedou.
Ale i my jsme měli své hvězdné momenty a hodně jsme se zlepšili. Např. se naši borci konečně začali samostatně stavět do dvou zástupů při rozcvičování před utkáním a o přestávce. Také počet rvaček a kočkování na lavičce a schovávaček do volných prostorů za žíněnkami jsme omezili z fáze „neustále“ na pouhé „skoro-pořád“, takže trenérovi a oběma asistentkám občas vybyla i chvilka na sledování hry a nějaké to koučování. No, „life goes on“ a dlužno dodat, že raději mám takto živou bandu než polomrtvé leklé kapry v sádkách.