Pořád PPP. Pracovat, Poslouchat a Provádět jsou věci, které tento tým velmi těžce vstřebává, jakkoliv se o ně na tréninku snažíme, probíráme je a opakujeme. Viděno očima dvou proher z úvodu sezóny jsme se zlepšili. Také jsme prohráli dvakrát, ale mnohem méně, takže bychom se vlastně měli pochválit. Možná tak s nasazením pověstných růžových brýlí, které člověku brání vnímat realitu. Tu navíc nepředstavuje náš sobotní soupeř, ale např. Snakes a NH Ostrava, abychom zůstali jen na Moravě.
G1, TJ Slávia Kroměříž : UP-BCM Olomouc 57 : 48 (20:10, 14:26, 16:2, 7:10)
Body: Trefil 14-2/0, Schindler 10, Mlčoch 6, Kupka, Nevrlý, Přindiš 4, Dráč, Neduchal, Štýbnar 2, Husička 0-2/0, Balcárek, Jašek, Krumnikl, Šlezar, Šmérek, Weiser 0.
TH 4/0 = 0 % F- 8 Trojky: 0
G2, TJ Slávia Kroměříž : UP-BCM Olomouc 56 : 31 (18:7, 12:8, 18:2, 8:14)
Body: Nevrlý 6-1/0, Dráč 4-2/2, Šlezar 4, Štýbnar 3-2/1, Krumnikl 2-2/2, Jašek, Mlčoch, Neduchal, Přindiš, Schindler, Weiser 2, Balcárek, Husička, Kupka, Trefil, Šmérek 0.
TH 7/5 = 71 % F- 8 Trojky: 0
Jedna vynikající odpracovaná, odbojovaná a hlavně odběhaná a odbráněná čtvrtina v 1. utkání a pak už jen sporadické úseky zásluhou odhodlaných jednotlivců. To jsou klady ze dvou zápasů v Kroměříži, kterou jsme zatím ani jednou neporazili, pokud se neupínáme k mantře Patrika Kupky a jemu podobných „hrdinů Fortnitu“ – „…a bude s námi Metoděj?“ Ne, nebude, musíme to zvládnou sami. Ani ho, ani Honzu Brodiče a další lepší „08“ nebudeme posílat do mateřské školy opakovat si po dvou a půl letech dětské rýmovačky, protože už dávno mluví ve větách a přidávají k tomu nosnou myšlenku.
Tato utkání a tyto soupeře musí samozřejmě s úsilím a nasazením, ale přesto už přehledem zvládat nosní hráči této skupiny, Sikora, Přindiš, Trefil, Kupka, Nevrlý a Neduchal, a s sebou vytahovat k lepšímu výkonu další spoluhráče. Tentokrát s výjimkou kapitána MP však hlavní hráči hráli jen do prvního momentu neúspěchu a kondiční nepohody, pak se začali lámat a vinu svádět na druhé. Špatní spoluhráči, faulující protihráči a samozřejmě zlí rozhodčí. „Tak to mi řekněte, co už je teda faul?“, zní od hlavního skórera, který přes porážku v G1 odehraje výbornou partii na pochvalu, avšak v G2 po pár neúspěších naprosto vyšumí, odejde ze hřiště a méně zkušeným spoluhráčům ukázkově předvede, jak se nemá v utkání chovat.
Mara Přindi zvládl oba zápasy. Obrana a některé jeho razantní v rychlosti prováděné nájezdy do koše se správnou „donáškou“ už měly U13 kvalitu. Trefa, sice bez obrany, držel bodově tým v G1, pak se propadl pod svou úroveň a vzdal. Daleko více se čekalo od tria Stupkova, z nichž jen chvílemi Niko více zabojoval o míč a pokusil se o úspěšnější ´quick delivery´, Nedu a Paťa zápasili s míčem, postavením v obraně, a hlavně sami se sebou. V G1 si o nominaci na kvalifikační turnaj silně řekl Steve, ovšem energie mu zatím stačila jen na jeden zápas v tempu a aktivní obraně. Podobně Mlči byl v G1 pozorný a velmi dobrý v útočných doskocích, odkud skóroval, v G2 se naprosto vytratil. Oba mladší, Adam Weis i Martin Šlezi, sice v G2 už nestačili na tempo a stálé přepínání O/D, ale určitě se neztratili a budeme je dále po dohodě s jejich trenérem zvát do dalších zápasů.
Znovu se v dalších trénincích pustíme do opakování driblinku, chytání míče do dvou rukou, vyvážení a vyhazování míče postranními koridory a dalších věcí, které nezbývá, než je prostě zvládnout, chceme-li tuto krásnou hru nějak zvládnout a užít si její nuance.
