I bez hráčů, kteří se v den utkání vydali jinam než s námi na zápas, jsme mohli zlínskou odvetu zvládnout nejméně tak, jako v listopadu u nás, tedy s alespoň jednou výhrou. Že tomu tak nebylo, si do značné míry můžeme sami. Dílem neschopností se koncentrovat na provádění věcí, které učíme na trénincích, dílem slabou vůlí odolávat nepříznivým stavům. Ty s sebou sport přináší a testuje tak odolnost jedinců se s nimi vypořádávat. I v tom spočívá kouzlo sportu, že největší překážku k překonání má člověk sám v sobě.
G1, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 35 : 15 (7:6, 6:6, 14:0, 6:3)
Body: Nevrlý, Schindler 4, Jašek 3-2/1, Balcárek, Fiala 2, Kupka, Neduchal 0-2/0, Dráč, Jakebrod, Mlčoch, Přindiš, Šmérek a Štýbnar 0. TH 6/1 = 17 % F- 6
G2, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 32 : 24 (14:4, 6:6, 4:10, 8:4)
Body: Schindler 6, Jakebrod 4-2/0, Přindiš 4, Nevrlý 2-4/2, Fiala, Jašek, Neduchal, Štýbnar 2, Balcárek, Dráč, Kupka a Šmérek 0. TH 8/2 = 25 % F- 10
V G1 jsme už v 1.Q měli jít razantně do vedení. K naší škodě z šancí a samovražedných shluků pod košem nakonec nic dobrého nevzešlo. Druhá čtvrtka fakticky kopírovala první, ovšem už začaly stesky a vyhýbací manévry určených hráčů, že nechtějí bránit „toho velkého“. Ve 3.Q kolaps sebevědomí – to naši frajeři mají všude jinde než na hřišti. K tomu hlavy dole a plno hozených flint do žita. V poslední kvartě vydrželi odporovat už jen odolní osamocení vlci, zejména Mara Přindiš.
G2 jsme zahájili dalším „breakdownem“, kterému dokázali nejen body odolávat jen zmíněný Mara a s ním střelecky postupně Steve Sato, Jakub z dvojčat a stále statečnější Niko. Přesto však, jakmile jsme se přes Fijalkovu zarputilost při bránění velmi dobré „jedničky“ domácích (konečně), zvýšeným odhodláním a bojovností na konci 3. kvarty dostali na dostřel, rozhodlo letité pravidlo „nedáš-dostaneš“. Namísto dorovnání skóre a naděje pro konečný výsledek jsme se několikrát střelili do nohy. Samostatné úniky 1/0 jsme ledabyle napálili do desky a zahodili (na tréninku je dáváme?) a soupeř si naopak své šoupáčky donesl do síťky.
V rozhodujících pasážích byly osobnosti Zlína nad námi. Zaostávali jsme v ovládání míče, tedy v driblinku, a bohužel i v rychlosti s míčem i bez něj a v přímém souboji 1 na 1. To lze naučit pouze na tréninku, ideálně v plném počtu, a týmovou souhru ve stovkách odehraných utkáních. Nejde to naučit na narozeninách, pobytech na chatě, či na karnevale. Ale nestěžuji si, nejsme na tom ještě úplně zle. Od kolegy vím, že jemu dva hráči nebyli na utkání, protože se museli jet modlit. Co je proti tomu nějaká narozeninová party..