Hráči U11 odehráli smuteční tryznu v intencích českého národního multigénia Járy Cimrmana. Stejně jako on svou předehru k operetě Proso složil metodou frustrační kompozice, tedy střídáním fáze očekávání s fází zklamání, i oni jakýkoliv záblesk naděje vmžiku pohřbili zoufalou či nesmyslnou pohybovou akcí.
G1, UP-BCM Olomouc : TJ Šumperk (MIX) 29 : 59 (9:21, 8:12, 4:12, 8:14)
Body: Trefil 8, Fiala a Šaradín 4, Neduchal 3-2/1, Gregor, Krumnijakš, Matějka, Nevrlý a Schindler 2, Balcárek, Jakub z dvojčat, Daneček, Dráč, Jája Dubanský, Mlčoch, Přindiš a Šmérek 0.
TH 2/1 = 50 % F- 6 Trojky: 0
G2, UP-BCM Olomouc : TJ Šumperk (MIX) 18 : 58 (4:15, 6:10, 4:12, 4:21)
Body: Šaradín 6, Přindiš 4, Fiala, Mlčoch, Schindler a Trefil 2, Balcárek, Jakub z dvojčat, Daneček, Dráč, Gregor, Jája Dubanský, Krumnijakš, Matějka, Neduchal, Nevrlý, Přindiš a Šmérek 0.
TH 0 = 0 % F- 6 Trojky: 0
Zapomenuty byly Frantovy první body, Krumniho vítězný boj, nebo basketbalové momenty zkušenějších hráčů, počínaje oběma kapitány, Nikem a Nedu. Lusknutím prstu jsme tak nechali zapomenout na sympatický dojem z předchozího velmi dobrého utkání proti Prostějovu.
Jako bychom byli o rok zpátky. Nekoncentrovaní, nepřipravení na zápas, debatní kroužky na střídačce až nezájem o dění na hřišti a navrch opět uplakanost známých recidivistů ŠS a MT po kontaktech na hřišti. Čest naopak Luke Nedu, který opravdu schytal jednu pořádnou do nosu. Ten to však ustál a bez zbytečného prodlení šel znovu na plac.
Na hřišti jsme předvedli nepěknou upatlanou mazanou. Šumperští kluci byli technicky lepší s tvrdším driblinkem a pevnějším chytáním míče a také dokázali obcházet naše stojící semafory, aniž by oproti nám v panice ukvapeně zastavovali a odhazovali míč někam, nejčastěji bez podívání přímo do rukou soupeřů. Těm stačilo jen udělat krok proti míči a rovnou zahájit protiútok bez toho, aby museli překonávat nějaký zvláštní odpor.
Oba U12, Jakub z dvojčat i Jája Dubanský, patřili k nadprůměru, ale i oni se svezli s celkovou šedí a nebojovností ostatních. Odtud vyčnívali kondičně slušní Maty Matějka, Mara Přindiš a ve 2. utkání Michal Trefa, který po ziscích míče už dokázal přihrávkami hledat spoluhráče pro rychlý protiútok. To by však rádoby kamarádi museli kamarádství potvrdit i na hřišti a do RP vyběhnout, což se jim moc nechtělo. Obyčejné lokomoce, běhání, zastavování a zpětné vyrážení nám dělaly velké potíže. A tak buzzer beater Steva Schindyho v poslední sekundě utkání vnesl do tváří přítomných mírný úsměv, ale to bylo tak vše.