Takhle asi ne, aneb U11 dostaly „na holou“

    Zápas s kvalitním soupeřem z Valmezu jsme si asi představovali jinak. Ale náznaky nezdaru se objevovaly už při rozcvičování. Srandičky, zkracování vzdálenosti a laxnost při zakončení se přece musí projevit v zápase. Nebo snad ne? Nebo si myslí naši borci, že „ono“ to přijde samo? Smůla, zase nepřišlo. A je to každé utkání stále dokola. A pak přijde zápas, soupeř mi dýchá na záda a já se ne a ne trefit. Sakra, čím to je? Odpověď už snad nemusím psát.

O našich basketbalových dovednostech psát nechci, na ty máme času dost a tréninkem se dají naučit, ale chuť a zápal pro hru, rvát se o každý míč kdekoliv na hřišti, udržet koncentraci a pomalu nasávat základní basketbalové principy… Jóó to se učí těžko a už je nejvyšší čas!

I přesto se na dnešních zápasech našlo několik pozitivních věcí. Po doskočeném míči snaha o první rychlou přihrávku, obrana č. 7 (ŠG) od Honzy Brody, zvládnutý a dobojovaný druhý poločas prvního zápasu a protočení (i když ne všem stejnou minutáž) všech 15 hráčů, což v takto těžkých utkáních je obvykle dost složité.

Šance na vítězství v druhém utkání vzala za své ve třetí Q, kdy jsme naprosto přestali bránit hlavního hráče č. 6 (FB) a nechali ho, aby z nás (především ze Šimona) udělal trhací kalendář a zatížil konto 17 body za 8 minut. V poslední Q už jsme sílu k potrápení dobře hrajícího soupeře nenašli, naopak jsme kupili chybu za chybou.

 

BCM – ValMez 44:39 (23:27)

Body: Broda Jan 10 (4/2), Flaks 10, Bílek 8, Keder 5 (2/1), Pazdera, Němec 4, Jakeš 2, Sedlák 1 (2/1).

 

BCM – ValMez 35:59 (20:20)

Body: Bílek, Pazdera 8, Keder 6 (4/0), Němec 6, Broda Jan 4, Flaks 3 (2/1).