Jestliže na podzim naši nejmladší roč. 08,09 předvedli dvojnásobný zázrak v přímém přenosu, jarní odvety šly mírně, pak už jednoznačně za starším, a hlavně mnohem vyšším týmem Basketbalu s.r.o. Obě výhry šly za nimi právem. Soupeři se stabilizovali, posunuli, zatímco my si opětovně procházíme dětským obdobím. Kdybychom bývali namísto obou utkání šli lozit na průlezky a hrát si na dětské hřiště za tělocvičnou, většina by to s nadšením uvítala.
G1, SK UP-BCM Olomouc : Basketbal Olomouc (MIX) 23 : 28 (5:0, 1:10, 9:2, 8:10)
G2, SK UP-BCM Olomouc : Basketbal Olomouc (MIX) 21 : 45 (10:4, 2:22, 8:6, 1:13)
Točili jsme sestavu ´klasicky´ po 2 minutách, tentokrát však 19 hráčů, tedy fakticky hokej a bylo to lehce o nervy. To vyrovnanosti herního projevu neprospělo, jinak však prostě nelze. Každý totiž musí mít svůj ´playing time´ na hřišti, ať má našlápnuto ke sportovní hvězdě, nebo si hraje s prsty v puse a na míč reaguje, jen když ho trefí do hlavy při pozorování zaklíněného tenisáku do mříží pod stropem. Hrát na stabilní sestavu 5-7 hráčů v jedné periodě nás čeká ne dříve než za 3 roky. Když po G1 Trefa s Fidžim, dva z našich momentálně nejschopnějších, museli odejít na trénink fotbalu, propadli jsme se v G2 o dost hlouběji. To jim nelze mít za zlé. Vše bylo domluveno v rámci týdenního plánu sportovní přípravy, naopak většina hráčů by mohla a měla mít širší počáteční portfolio sportů, ne jeden jediný.
Vedle výškové nedostatečnosti jsme nevládli hlavně mentálním projevem. Největší lapsy byly v udržení pozornosti a zaměřenosti. Snad kromě 3,4 borců jsme byli mateřská školka ve svém jiném světě. Přidá-li se prokazatelný ´relative age effect´, byly cítit až 3-4 roky rozdílu ve věku hráčů. S tím samozřejmě nemá protivník co dělat, to je věc naše a našeho zvážení kladů a záporů účasti ve starší věkové kategorii. Jedna skupina dokázala své čtvrtiny vyhrát, mladší věkem, či „hlavou“ pak pěkné skóre nechali potopit do minusu. Bojovnost tentokrát hodně vynechávala a po hřišti jsme chodili jako na prohlídce muzea – pomalu, jednostranně ve směru exponátů a hlavně tiše a nerušit.
K prvnímu utkání a rovněž velmi sympatickému výkonu blahopřeji Matesovi Šara. Velmi se mi líbil Tom Mlči za snahu o samostatná řešení po získání míče, podobně Steve Šindy i malý Tom Grygoš se automaticky pouštěli do kličkování mezi lesem soupeřů. Posun míče přihrávkou by však také nebyl od věci. Snahy ostatních o zapojení zatím vyznívaly poměrně naprázdno a bude to vyžadovat ještě pěkných pár tréninků a dalších utkání.