Ve čtvrtek 15. 3. jsme na Hynaisce odehráli derby s naším áčkem. V neděli se pak vydali na dvě odpolední utkání do Kroměříže. Všechna čtyři utkání na velké koše, se starším soupeřem. A jak jsme se s tím popasovali? Ve čtvrtek jsme poměřili síly s borci z U13A. Obě dvě družstva téměř v plné sestavě. Lehké hecovačky mezi kluky před zápasem, plné hlediště i mírná nervozita našich borců před rozskokem. To k takovýmto zápasům patří. Pro mě překvapující bylo, jak k těmto utkáním obě družstva přistoupili. Starší hoši přišli zvítězit. Od začátku šlo vidět, že si na mladšího soupeře věří a možná i tam se zrodila myšlenka, „jó to jsou přece mladší, easy match“. Mladší kluci zase chtěli starším dokázat, že umí hrát basket a pojali to trochu jako zápas o čest.
Od prvních minut bylo jasné, že Béčko nebude hrát tentokrát druhé housle. Bojovnost a zarputilá obrana na naší straně srovnávala dovednostní a fyzické rozdíly. Nešlo ani tak o body, ale o předváděnou hru, na kterou se dalo koukat. Dobře jsme bránili, valili rychle dopředu a z protiútoku skórovali. První kvartu jsme sic prohráli 4:12, ale hra se přelévala nahoru dolů. Nehrálo se jen na jeden koš, jak to často v soutěži 13ek máme. Druhá kvarta byla jízda. Při vší úctě k našim kolegům z áčka, druhou čtvrtinu jsme je zašlapali do země. Tempo diktované převážně borci ročník narození 2007/2008, rozjeté protiútoky zakončované o desku do obroučky a fantastická obrana. To všechno mělo za výsledek parádní poločas při skóre 26:24.
Leč se po poločasové „sprše“ starší probrali a začali si vytvářet mírný náskok, naši chlapci nepolevili. Dřeli a lidově jezdili po zadku. Na vítězství to sice nestačilo, ale musím říci, že z naší strany to byl velmi povedený výkon. Nejlepší co jsme ve starší soutěži U13 letos odehráli. Velká pochvala jde za nebojácností a odvahou hrát 1 na 1. V této herní činnosti (až na výjimky jako třeba téměř nezastavitelného Jirku Pospíšila) si dovolím říct, že jsme soupeře v prvním zápase přehráli. Kluci z áčka se na střeleckou fintu chytali jak vosy na kofolu a ve snaze blokovat létali skoro až ke stropu. My jsme toho patřičně využívali a poráželi 1v1. Na druhou stranu je třeba přiznat, že kluci z U13A jsou daleko před námi v herní součinnosti, myšleno kombinace hoď a běž, což se jim několikrát suprově povedlo a společně s roztaženým spacingem některé spolupráce vypadali opravdu dobře. To my jsme opakovali naše standartní chyby s otáčením se čelem k míči a zády k soupeři, kdy náš hráč příliš jednoduše zběhne pod koš.
Druhé utkání se neslo v podobném duchu. V bojovnosti a nasazení jsme nepolevili. I když měl soupeř mírný náskok od počátku utkání, dravě jsme se vrhali po míči a ukazovali, že jim nedáme nic zadarmo. Pustili jsme míč z ruky a hnali to vpřed. Tlak na doskoku nebyl sic takový jako v prvním utkání, ale důrazem se nám přeci nějaké ty offensive rebounds podařilo ukořistit. Třešničku na dort položil tři minuty před koncem Marťas Vojtko, kdy si náramně obhodil svého obránce a skóroval s faulem. Akce do závěrečných highlightů…Ale nebyl sám, komu se dařilo. Skvěle bránili Ričí s Karlem. Asistence připisovali Kráčme se Sašou. Povedené představení předvedli i 08ky Mety s Brodičem, kteří si chvilkami o tři roky starší protihráče mazali na chleba. Ve druhém zápase se chytli Pavel s Flaksíkem, který potrápil v útoku bráchu. A celá banda U12 se ukázala v dobrém světle.
Borci z áčka věděli, že umí hrát lépe. Na jejich obranu známe se, trénujeme spolu, hráváme spolu tím pádem nás jen tak něco nepřekvapí. Mimo to se vždy hraje hůře proti slabším soupeřům, kdy favorit převážně musí, kdežto outsider jen může.
Plusové body soupeře jdou stoprocentně jejich spolupráci. 05ky dokáží v postupném útoku famózně sběhnout a míč si hodit. Co se nepochybně hodí zmínit je, že prostor u starších dostali i kluci co nebývají tak často vytěžovaní a co je potěšující že někteří svoji příležitost chytili za pačesy a ukázali, že si minuty zaslouží. A za co si vážím trenéra „A“ Rechtíka nejvíce? Že neupřednostňuje výsledek před individuálním rozvojem svých hráčů, že jeho družstvo nepoužívá clony. Cením si toho hodně, protože družstva, která třebas naše parťáky z áčka porazila v soutěži, pravidelně clony do svého repertoáru zařazují. Vede to sice k získání výhody a vítězstvím, ale v takto útlém věku se děcka musí naučit hrát nejdřív 1na1 aby byli schopni porazit svého obránce bez pomoci a ulevením si clonami. Zdendo díky, jdete správnou cestou! 🙂
A náš výkon? Ať už tam bylo mnoho nedostatků jako třeba zmiňované točení se za míčem, slabší pohyb v postupném útoku či rozklepaná kolena některých borců…je nutno říct: Chlapci, good špíl!
Tak to má vypadat, takto se to má odjezdit. Pro ty co utkání viděli netřeba dalších slov.
Ale ať už to na hřišti bylo bojovné, možná i mezi kluky lehce vyhecované, po zápase jsme si podali ruce, poplácali po zádech a jedeme dál. Jako jedna parta, jeden klub v jednom městě.
Jsme na jedné lodi. A ta loď brázdí basketové vody společně. Po derby už někteří borci z U12 nedrhnou podlahu v podpalubí, nýbrž si hlasitě říkají o postup po schodech nahoru na palubu. Na to aby natahovali vlajku ve starší kategorii, je však ještě spousta času.
SK UP Olomouc „B“ – SK UP Olomouc „A“ 42:61 (4:12, 26:24, 31:42)
Selucký 8b – 2/3, Broda 6b – 0/2, Pazdera 6b, Flaks 6b, Kráčmar 5b – 1/4, Kaštil 4b, Vojtko 2b,
Simper 2b – 2/2, Hrnčíř 1b – 1/2, Očenášek 0/2, Dráč, Ištvánek, Viravec, Strebkov.
SK UP Olomouc „B“ – SK UP Olomouc „A“ 29:53 (10:15 19:31 25:43)
Kaštil 5b – 3/6, Kráčmar 4b, Vojtko 4b – 0/1, Flaks 4b – 0/2, Pazdera 3b – 1/4, Selucký 2b – 0/2, Očenášek 2b – 0/1, Strebkov 2b, Broda 1b – 1/2, Viravec, Dráč.
Neděle 16. 3. se nesla ve znamení odpoledního výletu do Kroměříže. Zde jsme odehráli další utkání soutěže U13 proti vítězi a nejlepšímu družstvu oblastního přeboru. Věděli jsme, že nás nečeká nic jednoduchého. Kor když za dva dny lehli tři hráči a my tak jeli na výpravu do Kromclu v pouhých desíti lidech. I přes tuto nepřízeň jsme se se zápasy nepopasovali až tak zle. Největší problémy nám dělalo vyhození z autu proti dobře bránícím Kroměřížanům, kdy jsme zbytečně otáleli. Další kapitola byla přejití na útočnou polovinu. Stále jsme se chtěli utápět v driblinku, místo toho abychom míč pustili z ruky a hráli rychle dopředu. I přes dvě vysoké porážky hodnotím utkání pozitivně. V zápase byli i dobré momenty, ať už Ríšova zarputilá bojovnost, Pavlova trojka s faulem a klaksonem nebo výkony všech tří Martinů. Je složité vypíchnout jen některé, protože všech deset statečných odevzdalo na hřišti maximum. V závěrečných minutách druhého jsme už tahali nohy, ale přesto na rezervu dohráli utkání se ctí do konce 🙂
TJ Slavia Kroměříž – SK UP Olomouc „B“ 103:21 (27:8, 53:10, 80:17)
Kaštil 6b, Kráčmar 5b – 1/2, Bouzek 4b, Selucký 4b – 0/2, Vojtko 2b, Dráč 0/2, Strebkov 0/2, Viravec, Ištvánek, Hrnčíř.
TJ Slavia Kroměříž – SK UP Olomouc „B“ 81:23 (14:7, 32:12, 57:19)
Selucký 11b – 1/2, Bouzek 4b, Kaštil 3b – 0/3, Vojtko 2b, Kráčmar 2b, Strebkov 1b – 1/2, Dráč, Hrnčíř, Ištvánek, Viravec.