Krůček po krůčku se přibližujeme k našim nejblíže dostupným družstvům, se kterými se můžeme v určitých ohledech měřit. Posledně s PV i teď s PR jsme dokonce v několika pasážích tahali za delší konec, ovšem na výhru opravdu, ale opravdu zatím pomýšlet nešlo. To bychom museli mít plnou sestavu (opět škoda těch, co dnes scházeli), mít větší herní zkušenost a také pár centimetrů navíc. To nelze hned. A není to ani smyslem našich prvních dvou až tří let, i když nějaký pěkný výsledek klukům přistane, nebojte.
S Přerovem vedle stáhnutí rozdílů ve skóre a více vstřelených košů oproti podzimu se v G2 dokonce podařilo uhrát vyrovnanou čtvrtinu a držet se 3 kvarty na dostřel. Kluci i s novou akvizicí, která poznala, že ragby je oproti našemu basketu příjemná hra pro panenky, se zlepšili ve čtení hry a agresivitě odebírání míčů. Také pár přihrávek na volné hráče už nebylo vystřelených jako z praku směrem někam, ale na volného hráče. Výškové rozměry nám přirozeně nešlo překonat, a tak jsme vsadili na rychlost a neustálou dotěrnost pro získání míče. Další fáze bude proměnit aspoň každý druhý takto získaný pokus, zatím je to loterie.
Určitě šlo hrát na pár lepších hráčů a na výsledek. To by byl ovšem hrubý faul a nepochopení směřování cesty. Jako v pohádce…cesta do pekel je pohodlná a rovná. Cesta ke štěstí náročná a křivolaká. Jakou si vybereme?
Takže teď hola hop a valíme na trampolínu, lezeckou stěnu a naučit se pořádně skákat přes švihadlo. Dobrá práce a pochvala za dnešek, hoši!
G1, SK UP-BCM Olomouc : TBS Přerov 12 : 49 (2:9, 2:17, 4:9, 4:17)
G2, SK UP-BCM Olomouc : TBS Přerov 24 : 62 (8:8, 6:14, 6:10, 4:30)