Ještě nyní mám v hlavě naše první utkání loňského roku proti ValMezu. Výsledky 2:109 a 2:105 byli pro některé hráče (možná i rodiče) velkým šokem. Ti chytřejší už tenkrát věděli, že nějak se začít musí a cesta je dlouhá, trnitá a nepříjemná. Ty první dva body, které jsme dali – snad i to byl impulz k poctivému trénování a víře, že dno už jsme si osahali a teď je třeba se správně odrazit. Za rok se stala spousta věcí, odehrálo se mnoho utkání, k tomu se přidaly 4 turnaje. Kluci si na sebe zvykli a od soustředění vznikla výborná parta „chasníků“, kteří basketem žijí.
Naše další utkání OP jsme odehráli proti našim kamarádům ročníku 2008/09, kteří, stejně jako my loni, teprve začínají poznávat basketové hřiště, seznamují se s pravidly a směrem útoku a obrany. I přes vysoký rozdíl ve skóre a herní vyspělosti obou týmů ale je potřeba jedním dechem dodat, že naše Béčko nic nezabalilo, hrálo otevřeně a především tak nebojácně, že nejednomu našemu špílmachrovi se podařilo si do míče kopnout, přihrát na kolena spoluhráči, anebo jednoduše přijít při drženém míči o míč!
Při pohledu na fotku obou družstev – není to úplně špatný počet natěšených malých baskeťáků naší základny, co myslíte? J
